Právě probíhají tyto soutěže:
Bublinovka

Zimní soutěž!!

Vytvoř příběh
Chceš spřátelit?
Reklamy jen SEM!!!

Nerozhodná // 1.díl

1. listopadu 2011 v 19:06 | Niken♥ |  Nerozhodná


První díl mého prvního komixu s prvně upravovanými fotkami. Užijte si to :)


Tak hezky od začátku. Mohla bych začít slovy "Milý deníčku" nebo tak něco, ale to se mi neskutečně příčí. Proto vám budu svůj přiběh vyprávět z mého pohledu, nehledě na ostatní osoby.

Byl to první den, co jsem Tez měla. Nasedla jsem, spadla jsem, znovu jsem nasedla, seděla jsem obráceně a takhle pořád dokola. Když jsem to zkoušela asi padesátkrát, což dost přeháním, sem si konečně sedla správně. A mohly jsme vyrazit. Cvičiště je dost daleko od domova, takže mě neskutečně bolel zadek už v polovině cesty.
Po hodině a půl pomalé chůze jsme se konečně dostaly na místo určení. Nikdo tam nebyl, takže jsem si mohla nahlas stěžovat, díkybohu.


Slézala jsem docela opatrně, ale i přes to jsem dopadla tvrdě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že na mě koukali právě přicházející obyvatelé Apalooských plání, kteří mě sotva znají. Nechtěla jsem si před nima uříznout ostudu. Přece jen by se tu mohl objevit někdo, kdo upoutá mou pozornost. Třeba by z toho něco bylo.


Ten pád strašlivě bolel. A hlavně to byl neskutečný trapas. Ryhle jsem se zvedla, oprášila se a doufala jsem, že to nikdo neviděl, nebo to alespoň nevykřičel do světa. Ten den začíná teda pěkně. Pokud se to zlepší, budu asi skákat radostí až do stropu. Což je vlastně blbost, když stojím na otevřeném prostranství... (:D)


Trochu jsem se pomazlila s Tez. Přece jen jsem její první majitelka a potřebuje, abych jí zajišťovala bezpečí. Začlo se stmívat, tak jsem ji zavedla do boxů a sama jsem si zdřímla na lavičce, abych nemusela znovu absolvovat půl druhé hodiny jízdy.


Začal nový den. Probudila jsem se trochu otlačená, ale plná energie, přestože jsem ležela na lavičce. Ale za to mi to stálo. Vyvedla jsem Tez a zkoušela na ni nasednou. Už to nebylo jako včera, bylo to o trošku lepší.


Mmm... Měla bych se trochu zlepšit :D Ale ten nejkrásnější pocit byl, když se mi to povedlo. Prsty jsem projela její hebkou hřívu, která se leskla jako stříbro. Na lýtku jsem pocítila teplo tvora. Tak hřejivé a láskyplné teplo, proudění krve. Ukápla mi slza, když jsem si uvědomila, že je vlastně moje. Jen a jen moje.


Daly jsme si pár koleček kolem cvičiště, aby jsme se cítily sebejistěji. Tez chvilkami stávkovala, ale nakonec omezila všechny své hlouposti, které dosud prováděla a rozeběhla se jako o život. Vítr mi rozcuchal vlasy, které teď jen tak plápolaly. Musela jsem přivřít oči, aby mi nezačaly slzet oči.


Po náročné půl hodině, kdy z nás obou kapal pot, jsem rozhodla, že je čas na odpočinek. Vykartáčovala jsem ji a znovu jsem si užívala ten slastný pocit mít někoho blízkého, který vás má rád. Tez mi to oplácela sladkým ržáním a klepáním kopyta o zem rychlostní dráhy.


Třešničkou na dortu byla mrkvička, po které mě koník láskyplně olízl. Začala jsem se chichotat jako malé děcko a to se jí ještě více zalíbilo. Odkráčela ode mě, začla skákat půl metru vysoko a hlasitě ržála. Lidé se po ní otáčeli a začali si ťukat na čelo. Vesele jsem se k Tez rozběhla a začala jsem dovádět taky, nedbaje na trénink ostatních koní. Jen tak jsme skákali uprostřed cvičiště.


Po tak dlouhém dni jsem dostala hlad i já a tak jsem se vydala do nedalekého bufetu. Upoutalo mě krásné posezení a hlavně... HLAVNĚ....


Byl tam on. Ten, o němž jsem snila. Byl tak krásný, tak roztomilý, tak nebezpečný. Výhled mi kazila jen ta záhadná žena s podivnými vlasy, která se s ním bavila. Ale ani to mi nezabránilo pokračovat v chůzi, skoro běhu, na místo určení, do bufetu. Po cestě jsem se zastavila mezi nimi.


"Promiň, můžu si ho půjčit?" zeptala jsem se té podivné ženy, která mi nepřipadala moc mile. Ona se na mne jen tak podívala jako na blázna, který vylezl z nory. Kývla a já jsem si toho mého Archanděla odvedla stranou.
"Víš, o tobě jsem vždycky snila. Můžeš být mým princem z pohádky?" zeptala jsem se odvážně. Jen na mě civěl. Vážně jsem si připadala jako blázen. Skákání s Tez, divný pohled ženy, divný pohled muže. Na tom možná něco bude...


"Abych ti dokázala svou věrnost k tobě, dávám ti tento dar," zarecitovala jsem mu poté jsem vyprskla smíchy. Když viděl můj upřímný smích, začal se usmívat a květinu přijal. Dal mi své telefoní číslo, ale omluvil se, že musí odejít a byl ten tam. Vrátila jsem se na místo, kde jsem naposledy viděla Tez s doměním, že ji tam zase najdu.


"Tez? Tez? Kde si?" křičela jsem a zároveň mé oči bloudily po cvičišti. "Hortenzie? Kde jsi..." poslední slovo zanikalo v hlasitém pláči... "Tez...."


Co se stane?
Kam asi šla Hortenzie?
Uvidí se ještě s oním mužem?
 


Komentáře

1 Roxy Roxy | Web | 1. listopadu 2011 v 19:32 | Reagovat

1)Podle mě Tez někdo unesl! =(
2)Unést ji!
3)Myslím, že jo. =)

2 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 1. listopadu 2011 v 19:40 | Reagovat

1.Buď utelka, nebo byla unesena, nebo mě napadá ještě ta ženská co byla u toho chlapa mohla něco koni udělat:)
2.Někam určitě :D.. nebo mohla prostě jen utéct
3.Určitě;)

3 Scraby Scraby | Web | 3. listopadu 2011 v 18:59 | Reagovat

Faith bude hledat Tez.
Buď jí někdo unesl, nebo někam zdrhla.
Jj a třeba jí pomůže Tez najít:)

4 Ententikisims Ententikisims | Web | 7. listopadu 2011 v 13:52 | Reagovat

Co se stane?//nejsem si jistá
Kam asi šla Hortenzie? //Ta ženská ji odvedla, nebo šla na pole za mrkví:)
Uvidí se ještě s oním mužem?Asi jo

Podle mě jsou nejlepší ty fotky.Jsou výstižné a krásné! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama