na Blog.cz

Nechala jsem se "přemluvit" a zkusila jsem napsat komix. Nejdříve jsem prošmejdila pár blogů, kde mi poradili, jak na to :D a tady je výsledek... (Úvodní fotka je děsná, nejsem moc zdatnej grafik :D)



pokračování v celém článku.

Už jako malá jsem chtěla být žokejkou, nebo farmářkou, prostě pracovat s koněm. A ne jedním! Zatímco si malé holky mého věku hrály s panenkami, zpívaly jim ukolébavky, převlékaly je a krmily, já se koukala v televizi na Velkou pardubickou a vždy jsem fandila těm nejlepším, abych nemusela snášet prohru. Tak šel čas a z malé ušmudlané Faith, což je mé jméno, se stala rajcovní kočka o kterou každý stál. Nečekala jsem na prince na bílém koni. Chňapla jsem hned po prvním, co byl po ruce. A to byl můj průřez dosavadním životem.


A to jsem já. Faith Damier. Udělala jsem vám průřez mým životem, tak teď by stačil průřez životopisem, ne? :) Narodila jsem se v Londýně, což je poněkud divné, protože moji rodiče jsou Francouzi, bydleli jsme ve Francii a já anglicky nežblepnu ani ň. Už od mala jsem si přála koně, ale naši si ho nemohli dovolit. A tak jsem si ho pořídila až když jsem se přistěhovala do Apalooských plání, kde nyní žiju.


A to je moje klisna. Jméno jsem jí dala Hortenzie, ani nevím proč. Je to neprakticky dlouhé, takže na ní většinou volám jen jednoduše, Tez. Její plemeno není zase tak viditelné, protože otec je neznámý a nikdo neví, co doopravdy je. Já ale věřím, že právě ona je ten nejlepší kůň se kterým prorazím do světa.


Ježdění jsem si představovala jako Hurvínek válku. Sednu, sedím, jedu. Ale ono to tak vůbec nešlo. Když jsem se konečně vyškrábala do sedla, Tez se rozjela a já měla bobky. Ostatně, to vidíte sami. Jenže to byly začátky. Teď jezdím jako namydlený blesk a přijde mi to jako věčnost, kdy jsem si koníka pořídila, přestože je to teprve měsíc.

A co všechno hlavní hrdinky čeká? To se dozvíte v prvním dílu, který bude co nevidět :)